Bolí vaše miminko bříško, i když už jste zkusili úplně všechno?

Masírujete, nahříváte, chodíte, houpete, skoro nic nejíte, ze zoufalství miminko „proléváte“ pochybnými přípravky z lékárny. Nejhorší na tom je, že nic z toho nezabírá, nebo jen na chvilku a vaše miminko zase pláče a kroutí se, protože ho to bříško opravdu ukrutně bolí. Prostě vám to musí říci. A vy mu tolik chcete pomoci, ale už nevíte jak, cítíte tu bezmoc, ačkoliv byste v tu chvíli udělali cokoliv, jen abyste tomu uzlíčku ulevili…

Já sama jsem dlouhé tři měsíce zkoušela kdeco. Nakonec jsem pár týdnů jedla jen banány a rýži s mrkví, hlavně aby to co jím miminko nenadýmalo. Všichni radili to stejné, a jedním hlasem mě „uklidňovali“, že „to moje miminko mělo taky“ a „to se do tří měsíců srovná“.

Nesrovnalo se nic ani ve čtvrtém měsíci. Naštěstí jsem si vzpomněla na knihu, kterou jsem četla ještě jako těhotná. Tehdy jsem větu, že tzv. bezplenková komunikační metoda (také BKM, neboli bezplenkovka) ulevuje od bolesti bříška, považovala za dobrý autorský marketing. Bez ohledu na nějaké možné vedlejší efekty jsem stála o bezplenkovku už s novorozeňátkem, ale prostě to tenkrát nevyšlo.

Další zoufale proplakaný večer jsem si na ten marketing vzpomněla. Už nemám co ztratit!

Ráno v půl šesté miminko plakalo, věděla jsem, že teď je „ta chvíle“ – buď vstanu, a nebo to bude v plínce. Po prokojené noci jsem vstala skoro poslepu, popadla miminko, rozbalila, nastavila miminko do „prdící pozice“ a vystartovala jsem na toaletu.

To byla osudová chyba – správné načasování, rozbalení a zaujetí pozice zafungovalo dokonale – bylo to úplně všude! Stála jsem uprostřed … pokoje 🙂 a přemýšlela, odkud začnu, a jestli tohle je ta bezplenkovka. Když jsem po tříhodinové likvidaci spouště se snídaní v jedné ruce a spokojeným miminkem v druhé čekala, až pračka dopere celou kalamitu (a jestli se to vůbec vypere), sebrala jsem poslední zbytky odvahy a rozhodla jsem se, že jo.

Ještě jednou to zkusím, ale poučená – rozbalovat plínky budeme až na toaletě! 🙂

Druhý den o půl šesté ráno mě dcera vzbudila, s vypětím všech sil jsem se vyhrabala z teplé postele do chladného rána… a za chvilku jsme se do postele zase rychle vracely, miminko spokojené, plínka čistá… a pokračovaly jsme ve spánku.

Večer to přišlo. Totiž nepřišlo – obklady nahřáté, matka připravená na natrénovanou sérii cviků a masáží… ale tentokrát žádný křečovitý pláč. Nemohla jsem tomu uvěřit, zatímco miminko se tvářilo, že je to přece jasné. Jak komu, že…

Další den znovu a pak zas. Největší výzvou pro mě bylo ráno vylézt z postele. Časem jsme ranní rituál propracovaly k takové dokonalosti, že jsem si na akci stihla i obléknout teplé ponožky a župan a žárovku v koupelně vyměnit na tu nejslabší. Oči bych si při tomhle světle nenamalovala, ale aspoň mi poránu nevypálilo zrak.

Doslova ze dne na den se u nás situace změnila o 100%.

Bolení bříška „zázrakem“ odešlo a jsem opravdu vděčná, že se nevrátilo. Večerní rituály jsme mohly vyměnit za úplně jiné. Brzké vstávání jsem si vynahradila mnohem delším dospáváním. U pana kavárníka jsem si začala „stěžovat“ že sobotní ranní kávu nestíhám dříve než v jedenáct, protože spíme do devíti 🙂

Od té doby jsem svůj objev „prozradila“ spoustě maminek a jsem šťastná s každým miminkem i jeho blízkými, kteří sebrali odvahu a zjistili, že tohle je cesta, která opravdu funguje. Často už od narození, jindy o něco později.

Díky nim jsem si jistá, že bezplenkovka není náhoda, která funguje na novorozeneckou koliku jen mně. Je to cesta pochopení a vzájemné důvěry, která uzdravuje bolavá bříška a náročné večery. A v lékárně se o ní nedozvíte, protože sice není vůbec zadarmo, ale ani za peníze…

Přesně tak, jak mi nedávno psala Monika po třech dnech velkých změn k lepšímu: „Katka, dakujem za radu! Každý mal niečo do mojej stravy, masírovanie a veci čo som skúšala a robila, používali sme aj kvapky, ale toto mi nikto nepovedal…“.

Pokud jste alespoň trochu „nalomení“, seberte všechnu odvahu a jděte s miminkem „normálně“ vykonat potřebu. Ačkoliv to v našich krajích není moc zvykem, je to obdobné jako s jídlem – když vaše miminko dává najevo, že má hlad, také ho přece nakrmíte…

Pro úspěch jsou podle mě nejdůležitější dvě zásadní věci:

• Opravdu to zkusit
• Prdící kýbl u postele (a nebo pro začátek alespoň rozbalovat až na toaletě 🙂 )

Nepotřebujete číst žádné knihy, absolvovat kurzy, pořizovat speciální vybavení (ačkoliv je to všechno fajn), zkuste to moc neřešit a ve chvíli, kdy máte pocit, že „je to ono“ začít. Ostatně, už jste přece vyzkoušeli kde co.

Napoprvé to třeba nebude ideální (dost možná také bude!), ale uvidíte, že i úplně malé miminko rychle pochopí, o co vám jde a začne spolupracovat… Efekt je pak úplně jiný, než např. u masáže bříška a cvičení, protože zapojí svou snahu i miminko. Navíc ve chvíli, kdy je to pro něj přirozené a ne až v momentě, kdy ho vše bolí.
Z toho důvodu je dobré dělat věci vždy podobně – aby vaše miminko poznalo, že „teď je to ono“. Jde o úplně jednoduché věci – třeba říci nějakou větu typu „Jdeme kakat.“, jít na toaletu, vysvléknout miminku plínky, dát ho nad toaletu nebo umyvadlo v pozici klubíčka a třeba ještě říci „Teď můžeme.“. Já jsem pokaždé zpívala stejnou písničku (na stejné téma, aby se i mně šlo zvesela 🙂

Teď už je to na vás, vždyť víte – jděte a začněte, nemáte co ztratit!

Přeji vám příjemně proprděné dny a hebké večery,

Katka

P.S. Ještě bonus navíc – plínky bez bobků jsou prostě luxus! 😉