S látkovkami můžete létat!

Výletní příběh začal v letadle chvilku poté, co jsme vzlétli a dostali povolení rozepnout bezpečnostní pásy. Zhluboka jsem se nadechla a užívala si přicházející úlevu – můj první let s malou dcerou začíná pohodově…

Z uličky se na mě usmívala sympatická paní s malým klukem: „Nemáte prosím vás plínku navíc, já jsem nějak nečekala, že nám jedna nestačí…“
„Jednu někde mám, najdu jí.“
„Jé, to já si jí od vás nemůžu vzít, jestli máte jen jednu a ještě pak někam jedete.“
„Klidně vám jí dám, mám v kufru ještě látkovky.“

Paní se zarazila, možná chvíli přemýšlela, co že to ta elegantní maminka v tom kufru veze? Není to nějaká socka? Nebo „čuňárna“? Takhle v letadle, se stejnou letenkou, jako máme my. 🙂

Nakonec se nejspíš rozhodla, že něco takového mi nemůže udělat a šla prověřit ostatní rodiče.
„…zkusím ještě někoho jiného.“

Po chvíli jsme se potkaly při venčení dětí v letadlové uličce. Ptala jsem se, jestli bylo pátrání úspěšné.
„Žádnou jsem nesehnala, tak to snad malý vydrží.“

Přemýšlela jsem si, kdo tady potřebuje větší ohled – jestli já, abych chudák nezůstala jen s látkovkami, nebo chudák mé dítě, nebo chlapeček v nacucané jednorázovce… maminka ho v tom „kentusu“ radši nechá?

Znovu jsem si uvědomila, že ačkoliv je na internetu i jinde informací o látkových plenkách stále více a je čím dál víc dětí spokojených v látkových plenkách, pořád je dost lidí, kteří se z nějakého důvodu na látkovky dívají skrz prsty…

Připomnělo mi to, že každý má své výzvy i zdánlivě neopodstatněné obavy, a často jde jen o to je poznat a něco s nimi udělat.

Sama jsem dceru do jednorázových plen nepřebalovala už docela dlouho, nejmenší balík jednorázovek nám vydržel na rok, a většinu z něj si postupně odnosily návštěvy, kterým u nás došly zásoby. Takže když jsem přemýšlela, jak to vyřešit s plínkami v letadle, našla jsem doma celkem tři jednorázovky. Alespoň jsem nemusela řešit, kolik jich vezmu.

V letadle mi to došlo – proč jsem to řešila? Látkové plenky vozím běžně všude, let trvá pár hodin, v letadle je toaleta, prý je tam i přebalovák (říkala paní letuška :-).

Nervozita z prvního letu s malou dcerkou, dvou zavazadel a dítěte v nosítku… a šup do „rázovky“. Jak málo stačí a i „paní látkovací poradkyně“ má rázem dítě v igelitu. Tímto to přiznávám :-).

Dcera v tom měla od začátku jasno: „Rázovku nechci!“
Nakonec jsem to ukecala „Nemusíš do ní čůrat, půjdeš v letadle na záchod.“
Šly jsme v letadle vyzkoušet toaletu. „Ten zvuk se mi nelíbí, tady čůrat nebudu.“
V jednu ráno jsme dojely k přátelům, dcera šla na záchod, plenka zůstala nepoužitá. Celou tu dobu radši vůbec nečůrala! Po devíti hodinách na cestě! Málem mě „kleplo“…
Jak říká kamarádka „Blbá zkušenost je taky zkušenost“.

Teď už jsem doufám letecky dost poučená a svou zkušenost posílám dál – v letadle je miminko v látkovkách i jeho opečovávatelé stejně v pohodě jako ve vlaku nebo v autě, už to mám skutečně vyzkoušené (i za vás). S látkovými plenkami můžete klidně i létat.

V tom leteckém příběhu vidím ještě jednu svou velkou výzvu – pomoci vám a všem zúčastněným najít si k látkovkám cestu a pozitivní zkušenosti, které vydrží alespoň několik let i letů.
Pokud se chystáte s látkovkami začít, nebo se potřebujete rozhodnout, pomůže vám k tomu můj jednoduchý návod zde >>>.

Přeji vám prosluněné nejen letecké léto,

Katka